Srpen 2015

29. srpna

29. srpna 2015 v 9:53 | malinká |  Když si píšu deník...
Konec prázdnin. Začínám balit. Zase. Po tom, co všechno se stihlo stát přes prázdniny jsem ráda, že můžu zase odjet pryč, k lidem, co mě moc neznají. Nevím, jestli to věci zlepčí nebo naopak ještě víc pokazí, ale nemá cenu nad tím přemýšlet, protože s tím stejně nic nenadělám.
***
Snažím se tvářit jako že se nic neděje. "To je dobrý...". "Nezlobím se.", ... Jo zlobím se, protože mi ubližuješ. Ne neni to dobrý, protože to bolí. Přece jsi říkal, že mi ubližovat nechceš, že tě mrzí když brečím. Tak proč tohle děláš?
***

26. srpna

26. srpna 2015 v 23:25 | malinká |  Když si píšu deník...
Je velice důležité uvědomit si ten rozdíl mezi "mít rád", "milovat" a "potřebovat". Budete šťastnější.
***
Prázdniny se už bíží ke konci a čím blíž to je, tím víc jsem si jistá, že se ještě jednou budu muset zachovat jako mrcha. A ještě horší je, že tím chráním jen sebe. Jsem špatný člověk?
***

16. srpna

16. srpna 2015 v 22:54 | malinká |  Když si píšu deník...
Možná je lepší cítit se strašně, než necítit vůbec nic, ale kdyby mi bylo tak jako předtím, tak bych mluvila jinak. Věřte mi - jsem hrozná mrcha.
***
Říkal jsi mi, že tu pro mě vždycky budeš. Když mi bude smutno, když zase všechno půjde do háje... Proč jsi vždycky tak hrozně daleko, když tě potřebuju. Proč nemůže existovat něco co by mě za tebo dostalo až budu zase brečet sama v pokoji nebo někde jinde, protože jse všechno do hajzlu. Proč tu postě nemůžeš být?
***

Volat bohy

11. srpna 2015 v 13:05 | malinká |  Když se snažím psát...
Kdo vám zbyde, když jde vsechno do háje?
Co se stane, když vám osud podrazí nohy?
Myslíte si, že se někdy dostanete do ráje?
Jste si jistí, že pro to ještě máte vlohy?
A není už načase začít volat vaše bohy?

8. srpna

8. srpna 2015 v 13:34 | malinká |  Když si píšu deník...
Po dlouhé době mám zase čas podělit se se světem o nepořádek co mám v hlavě. A že je po včerejší noci a vlastně i dnešním ránu pořádný.
Všichni vědí, že hasiči nevydrží na hasičských soutěžích moc dlouho střízliví, zvláště, když se soutěž koná v noci. Jsem hasič.
Ani jsem toho moc neměla, ale stejně jsem podle všeho vypadala hodně mimo, ocucávala se s klukem, který mi přijde neprosto otravný, potom ho poslala do háje, objímala mého expřítele, psala jinému expříteli a pak ze všeho byla tak v háji, že jsem přes hodinu jen ležela na louce objímala kamaráda a brečela jak malá holka. On to ale pochopil. Mnohem víc, než jsem si myslela, že by pochopit mohl.
***

Byl to den, jako každý jiný... a pak už najednou nebyl

1. srpna 2015 v 0:54 | malinká |  Když se snažím psát...
Byl to den jako každý jiný,
a člověk ještě s kocovinou,
může být trochu popletený,
zasažen tou včerejší kravinou.

Jak málo stačilo,
vlastně jen milé řeči na okně,
srdce se zas příšerně splašilo,
a člověk se musel tvářit pitomě.

Oba dva odmítnutí,
a něčím trochu zklamaní,
stačilo jen jedno přikývnutí,
a zas došlo na svlékání.

V tu chvíli už nejlepší kamarádi,
milý ochránce a ta, co se všeho bojí,
co za sebe jen byli rádi,
že o ně zase někdo stojí.

Můžete soudit jak chcete přísně,
jestli vám to za to stojí.
Ale jim bylo zase krásně,
a blbcům se rány lehko hojí.