3. října

3. října 2015 v 22:27 | malinká |  Když si píšu deník...
Pět hodin ráno a zvoní mi budík. Je moc brzo na to, abych se cítila ospalá. Je moc brzo na všechno.
Když pak jedeme autem, vychází slunce. Je to ještě krásnější, než když zapadá.
"Pojedete se mnou do Pekla." Dostanu hasičskou bundu. A jedeme.
Dostaneme celty, karimatky a přilby. Vyměním svoje milované boty za zásahové. Později jsem za to ráda. A za bundu ještě víc.
Druhé patro v zadní části ruiny Pekla. Je tam spadlý strop, pod který se nasoukám až po prsa. Trochu mě děsí, že nevím, kde to vlastně mám nohy, ale daleko horší je představa, že na trámech, které mám kolem hlavy, budou za chvíli naskládaná prkna, abych nebyla vidět. Je ze mě živá oběť pod zřícenými troskami budovy.
"Zakryj si oči, až to tam budu dávat."
Na dvoře mezitím vyhrává rádio a ozývají se rány o plech.
A pak čekám. Půl hodiny a pak slyším rolničky. Pes pobíhá po trámech. Prach se sype. Pes začne štěkat a já si přikrývám obličej.
Po psovi, který se mě snaží vyhrabat a kouše do prken nad mojí hlavou je přestávám počítat a soustředím se na to, abych rozhýbala nohy, než přijde další.
Po víc než třech hodinách končím. A dostanu najíst. Pak už jen sedím u ohně s milýma lidma. A jsem ráda, že jsem si nic takového nemusela zažít dooprady, ale jen jako figurant.
***
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama